Nikdy by mě nenapadlo, kolik lidí má cestovatelské sny, a
jak málo z nich je nakonec uskuteční. Po té co vešel ve známost můj
australský záměr, nesetkala jsem se prakticky s jinou reakcí než, že by
dotyčný jel hned taky, ale z nějakého vážného důvodu (věřte tomu, že všechno je relativní) to nejde. A vzápětí většina
neváhala dodat, že mi závidí. Na což jsem odpovídala a zatím stále ještě odpovídám,
že patrně není co.
Bylo i pár jedinců, kteří k výše uvedenému přidali
nějakou osobní radu nebo důležitou informaci o životě v Austrálii. A tyto
by podle mne rozhodně neměly zapadnout:
- Austrálie
je plná šťastných a spojených lidí – na
tom asi něco bude, ostatně Austrálii sami místní říkají „no worries country“.
Tak jen doufat, že je to nakažlivé.
- Austrálie
má nejvyšší HDP na hlavu – to by možná
vysvětlovalo, proč je tu tak draho, oni na to prostě mají,
- v Austrálii
žije nejvíce druhů jedovatých pavouků a hadů – nehodlám ověřovat,
- v Austrálii
žije jediný druh pavouka, samozřejmě jedovatého, který dokáže vyskočit až metr
nad zem – viz předchozí bod,
- klokanům
nelez do kapsy, většinou je to dost naštve – rada nad zlatoJ
Nakonec jedna univerzálně
platná rada: „člověk většinou spíš lituje věcí, které neudělal, než těch které
udělal“. Dokonalá mantra pro přežití
čehokoliv.
Žádné komentáře:
Okomentovat