První osadní sem však ani v nejmenším nepřicházeli dobrovolně. Anglie konce 18. století řešila problém s kapacitou věznic, a tak se jí nově objevená území na druhém konci světa dost hodila. Prvními osadníky na australském kontinentu tak byli zloději, vrazi, ale také prostitutky a osiřelé dívky (na dorovnání poměru pohlaví). Nepřestane mě překvapovat, že takový začátek mohl vést k dnešním australským úspěchům.
První trestanecká flotila tzv. First Fleet pod vedením kapitána Arthura Philippa dorazila k břehům Nového Jižního Walesu 26.ledna 1788. Pro zajímavost, trestanecké transporty přijížděly až do roku 1848, kdy byly po protestech místních (již spořádaných) obyvatel zastaveny. Austrálie i nadále nasávala (a stále ještě nasává, i když o poznání opatrněji) další a další přistěhovalce, kteří mají nemalý podíl na dnešní podobě Austrálie.
Výborná esej o australské společnosti a její historii vyšla koncem roku v magazínu Hospodářských novin. Autor mi mluví z duše.
26. ledna se dnes slaví jako australský státní svátek tzv. Australia Day. Tuhle demonstraci australanství jsem si nemohla nechat ujít. Ačkoliv v Austrálii je vlastně každý odněkud (tedy kromě původních obyvatel), jsou místní velcí nacionalisté. Zvláště pak praví "Ozís" tedy ti, kdo už v téhle báječné a nejlepší zemi na světe žijí po více generací.
Když už jsem zmínila Ozíky, tak potkat někoho, kdo už má v Austrálii i narozené rodičem je velká vzácnost. Asi taková jako narazit v Praze na opravdového Pražáka. Ozíky a zvláště pak jejich angličtinu si ale necháme do jiného článku.
Jak se tedy slaví Australia Day v Sydney:
- oslavy je možné zahájit v 8,00 ráno tradiční slavností Aboridžincinců v Královské botanické zahradě (to jsme bohužel neviděli, protože tak brzo žádný autobus z našeho předměstí do centra nejede). Zatímco Australané slaví založení státu, původní obyvatelé svou slavností vyjadřují dík, že to osidlování jako národ přežili.
- naprostou nutností je vlajka - na tričku, namalovaná na těle, přehozená přes ramena, na deštníku, na čepici, či na dalších bizarních součástech oděvu nebo pokrývkách hlavy. Na věk a postavu nehleďte, dnes je vše dovoleno.
- nedílnou součástí oslav je piknik nebo barbecue, když už ne z přinesených zásob, tak z bohaté nabídky občerstvení na ulicích. Jak už si začínám v Austrálii zvykat, můžete australský národní svátek slavit třeba s italskými noky, tureckými plackami, thajským curry, bavorským bratwurstem, ...
- návštěvou čtvrti The Rocks, ve zdejším přístavu to všechno začalo, právě taky se vylodila první flotila. Povinností je drink v některém ze zdejších vyhlášených podniků. Připravte se na přísnou kontrolu dokladů u vchodu a na to, že s postupujícím dnem, tam bude docela rušno. Je evidentní, že někteří barmani nedávali na školení pozor a nepoznají opilého člověka:-)
- zastávkou v Hyde Parku. Jídlo, pití, atrakce pro děti i pro dospělé. Mě nejvíce zaujal Happy Hank a jeho klobouk. Austrálie totiž není jen Sydney, jak si má tendenci většina místních myslet, ale taky ohromné území ve vnitrozemí, tzv. outback, které je výhradně zemědělské.
- značnou konzumací alkoholu. Sice je na většině věřejných míst zakázaná, ale každý si svůj způsob najde. Ať už zvolí okružní cestu po podnicích a nebo zabalí pivo do novin.
- na závěr dne slavnost v Darling Harbour. Proslov starosty: "buďme hrdí, že žijeme v té nejlepší části - myšlen Nový Jižní Wales, nejlepší země - myšlena Austrálie, na světě. Tomu se říká nacionalismus na druhou:-). Proslov guvernátorky NSW - překvapení, že tuto pozici zastává žena a ještě ke všemu původem Libanonka. Nekonečná přehlídka lodí a ještě nekonečnější ukázka zásahu policie. Pak konečně, to na co tady 3 hodiny čekáme, ohňostroj. Půl hodiny světel, laserů, rachejtlí a hudby. Už chápu, proč průvodce píše, že Australané milují ohňostroje a umí je opravdu dobře. Nikdy jsem nic velkolepějšího neviděla.
Někdy byly ty projevy národní hrdosti až směšné, ale co Australanům nelze upřít, mají být na co pyšní a umějí to náležeti oslavit. Fascinující je, že slaví lidé všech ras a národností Austrálie je tu pro všechny, každý se může cítit Australanem. Nezbývá tedy něž Austrálii popřát, ať jí to ještě nějakou dobu vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat