REALITNÍ VÁŠEŇ

Malá vsuvka z jiného soudku, nebojte, pokračování mé pracovní story bude.

Ale už dlouho se chystám zmínit vášeň obyvatel Sydney pro reality. Zniňuje to dokonce můj turistický průvodce a množství realitních kanceláří, Tlusté realitní přílohy novin a poutavé vývěsní štíty před realitami na prodej nebo k pronájmu to jen potvrzují.

Vyfotila jsem pro vás (omlouvám se, ale scaner tu opravdu nemáme) realitní přílohy místního plátku - je to moje oblíbené sobotní čtení a naše hra s Luckou. Tak kam se z téhle špinavé hlučné baťůžkářské díry odstěhujeme:-)



V sobotu jsou v Manly Daily realitní přílohy hned dvě, ve středu jen jedna

A stěhujeme se SEM:-)

Pokud by někoho zajímaly ceny, tak je to drahé:-) Jak jinak tady v Austrálii. Ale je to drahé i pro místní a to tak, že se často sharují i velmi luxusní nemovitosti, aby si jejich majitelé vidělali na splátky.
"Beach front" pak zvedá ceny nemovitostí do závratných výšin. Prodeji ale pomůže i to pokud alespoň z jednoho vašeho okna je vidět kousíček moře.

Část mého příbuzenstva, která ráda navštěvuje vzorové domy by tu byla v sedmém nebi. Každou středu je v novinách obsáhlý seznam nemovitostí, které budou o víkendu otevřené k návštěvě a časy, kdy je tam možné se podívat. Stačí vyrazit.

BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE

Je čase vyslyšet hlasy všech, kteří volají po pravdivých a nepřikrášlených informacích ze zdejšího života. Ne, že by předchozí příspěvky byly smyšlené, ale jak se ukázalo, většina mých čtenářů touží po informacích jdoucích na dřeňJ Přátelé je to tady, doufám, že jste připraveni na příděl australské reality. Samozřejmě nelze generalizovat tohle je můj pohled na věc. Kdo mě zná, ví, že jsem založením realista (někteří, třeba ti co se mnou poslední dobou bydlíJ, by řekli pesimista, ale zase tak strašné to nebude) se silnými sklony k sarkasmu.

Pokud bych měla napsat, čemu jsem věnovala většinu svých myšlenek, činů a nějakou tu slzu, či více, za poslední měsíc a půl bude to jednoznačně práce, tedy přesněji jejímu hledání. Práce je totiž pro nás, běžné smrtelníky otázkou bytí a nebytí pod australským sluncem. Bez práce nejsou koláče (ty vem čert), ale bohužel ani bydlení a pravidelný příděl toustového chleba, špaget a levného vína (ne, bez toho to opravdu nejde). Takže pracovat/ nepracovat = být/ nebýt v Austrálii.

Malá didaktická vložka, znáte Maslowovu pyramidu? Je to oblíbený obrázek všech možných školitelů všeho možného. Nikdy bych nevěřila, jak je možné se rychle dostat ze špice dolů a místo ptákovin typu SDC (AV čtenáři vědí, ostatní můžou být rádi, že netuší, o co se jednáJ) řešit to, za co se bude příští týden jíst. No, nevím co je lepší, ale rozhodně to je změna.

Po 2 měsících (výročí máme v neděli – koupíme lepší víno) si troufám zhodnotit, co by měl člověk udělat navíc, co by měl udělat jinak, a s čím nehne, ani kdyby se na hlavu stavěl.

Co jsem měla udělat a neudělala

1)    Udělat si v Praze baristický kurz! To znamená hlavně se naučit dokonale šlehat mléčnou pěnu. Jestli byla na Manly volná místa, tak na baristu, jestli je někoho na pracovním trhu nedostatek, tak dobrých baristů, a jestli si Australané na něco potrpí, tak je to na dobré kafe (myslím, že zdejší kávová kultura si zaslouží samostatný článek). A to, že neumím šlehat mléčnou pěnu, se vždy odhalilo opravdu snadno.

Co jsem měla udělat jinak

1)    Přiletět do Sydney v jinou dobu. Začátek roku, je špatná, špatná doba. Je plná sezóna a v sezóně se nikdo nenabírá. Všechny místa obsadili studenti a baťůžkáři, kteří se v sezóně rozhodně nikam nepohnou. V agentuře nám sice pan majitel řekl, že to bude s prací těžší, ale to bylo hezky zaobaleně řečeno, že vlastně nebude žádná. Takže dorazit v dostatečném předstihu na podzim (lepší kvůli počasí) nebo koncem února, kdy se hodně baťůžkářů pohne na sever za teplem.

2)    Vybrat si školu a bydlení spíše v City. Manly je pěkné, ale je to plážová oblast. Což je fajn, pokud jste brazilský student a váš otec vlastní 1/6 finanční skupiny Allianz (i takovou spolužačku jsem měla) Dobře, možná stačí menší dobytkářská farma. Pak vás práce nemusí zajímat a využijete toho, že máte školu přímo na pláži. Jinak je na Manly hrozný přetlak na každé místo čeká spousta studentů a baťůžkářů. Ti mají neomezené pracovní povolení a často AJ jako mateřský jazyk, což ve rvačce o nějaké to místo dost zvýhodňuje.

3)    Pořádně si připravit CV na všechny možné pozice, o které jsem měla v úmyslu ucházet se už doma. V současné době mám zpracované CV na:

-       Servírku

-       Servírku v cateringové agentuře

-       Uklízečku komerčních prostor

-       Uklízečku domácností

-       „Kičen hanďáka“ - jak se tu mezi Čechy  pěkně říká

-       Hlídačku dětí

-    Pokladní v supermarketu

 

Jenže než jsem vychytala všechny omyly a zbytečné informace (rozuměj, ty pravdivé), posílala jsem CV, která neměla šanci na úspěch.

4)    Lhát, tedy víc lhát než nám poradili v agentuře, a hned od začátku (viz bod 3). Já se svou, pro Austrálii, naprosto nepoužitelnou praxí jsem musela zapojit imaginaci opravdu naplno. Dospěla jsem do stádia, kdy jedinými pravdivými udaji v mých CV jsou mé jméno a kontaktní údaje. To není ke chlubení, to je smutný fakt. Ovšem, pozor, lhát v CV se může jen v Austrálii, v Čechách máme schopné personalistky, které na to, že lžete, spolehlivě přijdou. A pokud tam teď žádné nejsou, tak jsou asi tady, ale to není na pořád!

5)    Začít hledat hned, tak do týdne od příjezdu. Není na co čekat.

6)    Zapomenout na falešný ostych a začít rovnou obcházet podniky se CV a nabízet se tam. Posílání CV na inzeráty je spíše doplněk, většina lidí si takhle práci nesežene (i když se mnou bydlí výjimka potvrzující pravidloJ). Vykašlat se na to, co je zvykem u nás. Tady je běžné přijít do podniku a dožadovat se manažera, nutit mu své CV a hlavně se tam každý týden stavit optat se, jak to vypadá. Musím, říct, že tohle byla zatím největší škola, jaké se mi tady dostalo. Ono by to bylo těžké v češtině, natož v angličtině. A opravdu na to nejsem ta správná povaha, ale člověk dokáže neuvěřitelné věci, když prostě musí.

7)    Sehnat kontakty na všechny možné známé známých a známých známých, kteří jsou v Austrálii a zkusit je kontaktovat už před odjezdem. Já jsem se tomu dlouho bránila, hlavně nikoho neobtěžovat…Nakonec jsem pár lidí oslovila (tady patří dík Zuzce, která se ukázala jako nejlepší rozhazovačka sítí) až nějakou dobu po příjezdu a byla to všechno velmi příjemná setkání. Ze kterých vzešlo dost užitečných rad, kontakt na možnou práci a taky nějaký ten drink, káva a lahev dobrého vína.

Co nezměním, ani kdybych se na hlavu stavěla

1)    Je mi, kolik mi je, tzn. že na studentsko – baťůžkářském pracovním trhu patřím k těm nejstarším. Někteří zaměstnavatelé v tom vidí problém, u nás se tomu říká diskriminace.

2)    Nejsem australský rezident. Těžko si u nás představit inzerát typu: „Pozice pouze pro ženu, australský rezident podmínkou.“  

3)    Nejsem Číňanka, Korejka…viz předchozí bod.

4)    Vypadám, jak vypadám, tzn. dobřeJ, ale každý má samozřejmě jinou představu o vizuální podobě svého personálu.

A příště si povíme o tom, co jsem zatím dělala za práce a jak někteří místní zaměstnavatelé zdatně využívají přetlaku na pracovním trhu. Další příděl reálného života již brzy na vašem oblíbeném bloguJ.

POSTŘEHY ZE SYDNEY II.

Minulé postřehy končily přehledem fauny, takže na řadě je místní flora. Aby si i milovníci kytiček (hlavně moje maminka) přišli na své.

Flora

Letošní léto je v Sydney výjimečně deštivé. Prší prakticky každý druhý den, což tu v tuhle roční dobu rozhodně nebývá pravidlem. Běžné léto znamená teploty hodně přes 30 a hlavně sucho. Pravidelně hrozí požáry buše a obyvatelé jsou vyzívání k šetření vodou. Tak letos nešetříme a všude je zeleno a svěže.

Ve volné přírodě jsem toho zatím moc nepochodila, ale můžu konstatovat, že moc rostlin, které bych znala z českých luhů a hájů, tady člověk nepotká. Když už narazíte v přírodě na povědomou rostlinu, bude to něco, co máte doma v květináči, třeba nějaký druh fikusuJ. Rostliny ve volné přírodě tu obecně dorůstají větších rozměrů, fikus jako strom, velké kapradí, obří eukalyptové stromy, ibišek jako keř (rostou tu na každém rumišti a do toho nádherně kvetou a já z toho v práci nevymámila květ za 3 roky)…velké velká země  - velké rostliny.

Mně osobně zatím nejvíce učarovaly eukalyptové lesy, krásně to tam voní. Jako po pastilkách na bolení v krkuJ Tak mě tak napadá, že když koaly pořád žerou jen eukalyptové listí, musím jim krásně vonět z tlamičky. Budu muset ověřitJ

Zástupce flory se dostal i do znaku státu Nový Jižní Wales, je to WARATAH, česky prý Telopea nejkrásnější.

Pro opravdové zájemce doporučuji navštěvu stránek Královské botanické zahrady http://www.rbgsyd.nsw.gov.au/

Něco pro zahradníky

Popsat, jak vypadá typická sydneyská zahrada, nejde. Stejně jako je každý dům jiný, je jiná každá zahrada. Míchají se tu různé vlivy, jak evropské, tak americké, každý buduje podle svého vkusu nebo tradic země odkud pochází. Stačí projít jednou ulicí a zjistíte, že nenajdete stejný dům a stejnou zahradu. Jak osvěžující oproti české satelitní zástavbě. Pár společných, nebo alespoň převládajících znaků, ale místní zahrady mají: 

• Venkovní posezení. Alespoň jedno, lépe dvě. Klima nahrává pobytu venku a místní toho rádi využívají. A když posezení venku, tak rozhodně s grilemJ
• Žádné velké květinové záhonky, klasické léto by tu asi nepřežilly
• Spíše keře a stromy, ty rostou tak nějak samy
• Celkově spíše zahrada, která nepotřebuje moc údržby (zrovna zahrada u našeho domu je takovou typickou ukázkou)

Pohled do zahrady - keř vpravo fikus

Posezení na veandě

• Bazén, ale tady hodně závisí na tom, v jaké žijete čtvrti a jestli jste si mohli dovolit velký pozemek

A co je horkým trendem v zahradničení? Vypěstujte si svou zeleninu! I do Sydney dorazila mánie po vlastní čerstvé zelenině, takže zahradní centra mohutně inzerují nabídku sadby a příruček, podle kterých budete mít tu zaručeně největší mrkev široko dalekoJ

A na závěr jedno zahradní centrum na ukázku:-)

CO NA SEBE

Článek pro ženy:-) Podle hesla odříkaného chleba největší krajíc. Chodím tu hlavně v kraťasech, přivezla jsem si jen dvě kabelky a žádné boty na podpatku. Na nákup oblečení ani pomyšlení. Takže proč nenapsat článek o stylu sydneyských ulic.

Ovšem rovnou říkám, nejsem pekelnice Ada z výborného českého blogu Modni peklo. Mimochodem Adiny komentáře jsou vítaným rozptýlením ve chvílích těžké trudomyslnosti. Nečekejte trefné a ironické komentáře, ale spíše postřehy k tomu co tu můžete potkat na ulici. Základním pravidlo zní, noste, co máte rádi. Tady nikdo moc neřeší, co máte na sobě, váš názor vaše móda.


Vycházím z toho, že je pořád ještě léto, i když hodně deštivé. Uvidíme, co udělá se zdejšími trendy místní zima.

-         Na den není lepší bota než žabka. Žabky nejen na pláž, ale do školy, na nákup, na cestu do práce, na běhání po městě i na výlet. Ortopedi tu mají patrně o živobytí dlouhodobě postaráno.

-         Pokud vás žabky tlačí, choďte bosi. Samozřejmě to neplatí pro City, ale tady na Manly chodí neuvěřitelné množství lidí bosky a tím nemyslím po pláži. Minulý týden jsem potkala bosou paní v bance. Paní  z plavek pod sarongem ještě trochu odkapávala voda, jak se vracela z pláže, a s bankovní úřednicí v kostýmku tvořily pěknou dvojiciJ

-          Přes den se nosí hlavně šortky a tílka a topy všech barev a střihů. Sukní a šatů jsem tu zatím moc neviděla, většina mladších žen a dívek (pokud se nemusí strojit do práce) dává přednost pohodlí.

-          Jednoznačně vedou dlouhé vlasy. Dáte je do drdolu, do culíku, necháte rozpuštěné. Neřešíte stříhání, ani složitou úpravu než vyrazíte z domu. Pokud je tu nějaké žena na krátko je to na 100% Evropanka, a na 80% ČeškaJ Zcela běžně tu ráno potkáte v autobusu ženu s mokrými vlasy, ono to během dne doschne.

-          Nosí se hodně přirozený vzhled. Přes den neuvidíte výrazné líčení. Přesto to většině místních žen a dívek sluší takovým tím nenuceným způsobem.

-          Celkově se zdejší převládající styl takový příjemný mix šik a ležérních prvků. Do obchodů s oblečením jsem si zakázala vkročit, dokud nevydělám nějaké dolary. Takže nemůžu podat zprávu o nabídce, ale tuším, že bych neměla problém si vybrat.  No dobře, v jednom obchodě s kabelkama už jsem byla… Ale neměla jsem to dělat.

-          Na večer to chce opravdu vysoké podpatky (Lucka netáhla ty lodičky zbytečněJ). Když říkám vysoké, myslím tím, že těmi pod 8 cm se nemá smysl zabývat.  Samozřejmostí je, že na místo večírku musíte taxíkem a pak se doporučuje se nepouštět do delších výletů než na toaletu a zpět. Ti ortopedi se tu opravdu musí mít dobře…

-          K vysokým podpatkům patří pěkné šaty. Často velmi krátké, ale to  není pravidlem. Viděla jasem i úchvatné modely v maxi délkách. Pokud vyrážíte večer s přáteli je tu zvykem se opravdu vyfiknout (platí pro obě pohlaví). Jen pozor na přílišnou konzumaci alkoholu. Už od několika lidí jsem tu slyšela o neslavných koncích „královen večera“

-          Pánové ležérnost především. Pokud jste kravaťák, můžete v létě nechat sako a i tu kravatu většinou doma. Firmy respektují zdejší podnebí, takže většina businessmanů cestuje do City jen v tmavých kalhotách a košili (samozřejmě žádný krátký rukáv!!!).   Na chvíle volna je nutné pořídit nějaký kousek od některé z předních surfařských značek (na Manly jsou zastoupeny opravdu všechny).

Na závěr jedno pravidlo platné pro všechna pohlaví. Kdo nechce být zcela out, musí mít iPhone. Na věku ani pohlaví nezáleží. Australani „ufony“ milují, Steve má jistě někde nahoře ze zdejších prodejů radost. Mít „ufouna“ ale nestačí, je potřeba pořídit mu nějaký stylový obleček, nejlépe v neonových barvách a třeba s králičíma ušima. A pak, a to především, být všude a neustále on-line. Ono je to někdy dost potíž, pokrytí internetem na veřejných místech pokulhává, ale musíte se o to alespoň snažitJ

Takže shrnuto podrženo, Sydney má šmrnc evropských měst a trochu ležérnosti navrch. Zvykla bych siJ

POSTŘEHY ZE SYDNEY I.

Původně jsem chtěla tuto kapitolu nazvat Australské postřehy, ale vzhledem k rozloze Austrálie a specifičnosti života tady v Sydney, by to bylo poněkud zavádějící.  Austrálie má cca. 21 milionů obyvatel, žijících na území o celkové rozloze 7 692 030 km². Z toho více než 4,5 mil obyvatel žije přímo v Sydney. Austrálie je velká země... Sydney je svět sám pro sebe, velké multikulturní město měnící se každým dnem, svět hodně odlišný od zbytků Austrálie (tedy alespoň to tvrdí místníJ). 

Co mě tedy zatím stihlo zaujmout natolik, abychom se o to chtěla s vámi podělit. Nečekejte systematickou příručku, já jen chodím s otevřenýma očima a dívám se kolem se stále neutuchajícím údivem….

Slunce

Ať si náš pan prezident tvrdí cokoliv, ozonová díra existuje. Tady v Austrálii to můžete pocítit na vlastní kůži, a to velmi rychle. Opalovací krém je nedílnou součástí vybavení každé domácnosti a vyplatí se koupit si rovnou litrové rodinné balení (stejně jich za léto spotřebujete několik). Takový výběr opalovacích krémů jako v obchodech tady jsem ještě neviděla, ale menší faktor než 30, tu prakticky neseženete a rozhodně bych ho ani nedoporučovala.

Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že je možné si bolestivě spálit takové části těla jako oční víčka, pěšinku ve vlasech nebo ušiJ  Ve výsledku je opalovací krém trochu zavádějící označení, protože se musíte namazat kdykoliv se rozhodnete vytáhnout paty z domu a opalovat byste se vůbec neměli.

Surfing

V Čechách musíte ukusovat kilometry na kole, abyste nebyli úplně mimo (jako třeba jáJ), v Sydney musíte surfovat nebo alespoň o surfování hovořit (osobně preferuji). Toto je jedna z mála obecných představ o Austrálii, tedy,  že se tu surfuje, která alespoň tady v Sydney, platí beze zbytku. V kteroukoliv denní dobu jsou vlny plné surfařů. Ti správní vyznavači surfingu tady na Manly chodí do vln ještě ráno před prací nebo školou. Moře je prázdnější, nikde žádný turista nebo přivandrovalec ze City.

Surfují tu malé děti, ale na pláži potkáte i zástupce ročníků, které stály u základů dnešního surfového boomu. Surfují samozřejmě i ženy, ale pravda je, že jejich zastoupení je přece jen menší než třeba u snowboardingu.

Odstavec POUZE pro ženy, muži můžou číst pouze na vlastní nebezpečí. Surfování je sport, kterému by se měli věnovat všichni muži povinně. Jen škoda, že se to v Čechách bude zavádět jen velmi těžko. Jízda na surfu (nebo spíš pádlování k té správné vlně) ideálně formuje mužskou postavu – široká svalnatá ramena, vypracované břicho a samozřejmě opálení.  Tady na Manly se vám pak snadno povede, že sedíte na zastávce, čekáte na bus a kolem vás proběhne výše popsaný surfař, vracející se právě z pláže. Neopren stažený do půl těla, surf pod paží, ještě mokrý, lehce kluše bos ulicí kolem vásJ (a já jako na potvoru u sebe nikdy nemám foťák).

Od 11. do 19.2.2012 se Manly stane středobodem celosvětového surfařského dění. Koná se tu podnik světové série surfařských pohárů - Australia open. 10 nejlepších světových surfařů na Manly beachJ

„Sharování“ domů

Velmi specifický způsob podnikání místních obyvatel. Máte dům, velký dům (jiné jsem tu zatím neviděla) s více koupelnami a nelpíte na soukromí. Takže si ponecháte jednu ložnici a koupelnu a do každého ze zbylých pokojů ve vašem domě nacpete co nejvíce volných postelí. Následně pronajmete pokoje studentům a baťůžkářům. Máte zajištěný pravidelný slušný příjem a postaráno o živou společnost. Pozor tento druh podnikání není pro každého, teď už nebudete nikdy samiJ Ovšem, pokud se vám bude dařit, můžete následně koupit další dům, lehce ho zařídit a zase rozpronajímat. Takhle to třeba mají naši noví domácí, v jednom domě žijí společně s nájemníky, druhý celý projímají.

Ani bydlení v sharovaném domě není pro každého (obávám se, že asi ani moc pro mě, ale budu mít dost času si to ověřit). Jedna koupelna na šest lidí, někdo ponocuje, jiný vstává za svítání, někoho nenaučili, že nádobí se nemyje samo, a že lednička není jen na chlazení piva,... Ale zase máte zaručenou opravdu pestrou mezinárodní společnost, kdy jinde povečeříte u jednoho domu s lidmi z Kanady, Thaiwanu, Švédska a Irska?

Fauna

Ano, samozřejmě pavouci a hadi. Hadi prý ve městě moc nejsou, ale na každé zahradě tu můžete běžně narazit na prudce jedovatého pavouka, který se jmenuje redback. Od té doby co to vím, nedůvěřivě sleduji každou podezřelou červenou tečku v mém okolí. I když prý po kousnutí pravděpodobně neumřete, bude vám hodně zle.

Raději k zástupcům ptačí říše. Nejprve nadšení z prvního malého zeleného papouška ve volné přírodě.  Pak zjištění, že ti velcí práci létající nad hlavami s mohutným křikem, jsou opravdu papoušci kakadu. A nakonec hejno kakadu na dosah v městském parku.

Ovšem bohatost zástupců ptačí říše, má i svá negativa. A to velmi brzké probuzení. Každé ráno spustí ti malí (i větší) křiklouni něco, co bych jako zpěv neoznačila. Jednoznačným favoritem se velmi rychle stal Laughing Kookaburra, jinak se mu také říká monkey bird. Roztomilý zpěváček.

A nesmím zapomenout na ještěrky a ještěry. Kdykoliv se přiblížíte k vodní hladině, narazíte na fešáka (a ne jednoho), kterému se říká Wather dragon. Prvního, kterého jsme potkaly, jsme si vyfotily ze všech možných stran a úhlů. To jsme ale nevěděly, že je tu běžný asi jako u nás hlemýžď zahradníJ

Pokračování brzyJ

AUSTRALIA DAY

Na začátek trocha historie. Okolnosti novodobého osídlení Austrálie a vzniku australského státu jsou všeobecně známé. Tak jen velmi stručně. Za dnešní podobou Austrálie, její vyspělou ekonomikou, stabilním politickým uspořádáním, malou kriminalitou a stále ještě velkou společenskou otevřeností stojí velmi pestrá směs přistěhovalců, kteří sem v průběhu let přicházeli v různých vlnách a z různých koutů světa.

První osadní sem však ani v nejmenším nepřicházeli dobrovolně. Anglie konce 18. století řešila problém s kapacitou věznic, a tak se jí nově objevená území na druhém konci světa dost hodila. Prvními osadníky na australském kontinentu tak byli zloději, vrazi, ale také prostitutky a osiřelé dívky (na dorovnání poměru pohlaví). Nepřestane mě překvapovat, že takový začátek mohl vést k dnešním australským úspěchům.

První trestanecká flotila tzv. First Fleet  pod vedením kapitána Arthura Philippa dorazila k břehům Nového Jižního Walesu 26.ledna 1788. Pro zajímavost, trestanecké transporty přijížděly až do roku 1848, kdy byly po protestech místních (již spořádaných) obyvatel zastaveny. Austrálie i nadále nasávala (a stále ještě nasává, i když o poznání opatrněji) další  a další přistěhovalce, kteří mají nemalý podíl na dnešní podobě Austrálie.

Výborná esej o australské společnosti a její historii vyšla koncem roku v magazínu Hospodářských novin. Autor mi mluví z duše.

26. ledna se dnes slaví jako australský státní svátek tzv. Australia Day. Tuhle demonstraci australanství jsem si nemohla nechat ujít. Ačkoliv v Austrálii je vlastně každý odněkud (tedy kromě původních obyvatel), jsou místní velcí nacionalisté. Zvláště pak praví "Ozís" tedy ti, kdo už v téhle báječné a nejlepší zemi na světe žijí po více generací.

Když už jsem zmínila Ozíky, tak potkat někoho, kdo už má v Austrálii i narozené rodičem je velká vzácnost. Asi taková jako narazit v Praze na opravdového Pražáka. Ozíky a zvláště pak jejich angličtinu si ale necháme do jiného článku.

Jak se tedy slaví Australia Day v Sydney:

• oslavy je možné zahájit v 8,00 ráno tradiční slavností Aboridžincinců v Královské botanické zahradě (to jsme bohužel neviděli, protože tak brzo žádný autobus z našeho předměstí do centra nejede). Zatímco Australané slaví založení státu, původní obyvatelé svou slavností vyjadřují dík, že to osidlování jako národ přežili.
• naprostou nutností je vlajka - na tričku, namalovaná na těle, přehozená přes ramena, na deštníku, na čepici, či na dalších bizarních součástech oděvu nebo pokrývkách hlavy. Na věk a postavu nehleďte, dnes je vše dovoleno.

• nedílnou součástí oslav je piknik nebo barbecue, když už ne z přinesených zásob, tak z bohaté nabídky občerstvení na ulicích. Jak už si začínám v Austrálii zvykat, můžete australský národní svátek slavit třeba s italskými noky, tureckými plackami, thajským curry, bavorským bratwurstem, ...
• návštěvou čtvrti The Rocks, ve zdejším přístavu to všechno začalo, právě taky se vylodila první flotila. Povinností je drink v některém ze zdejších vyhlášených podniků. Připravte se na přísnou kontrolu dokladů u vchodu a na to, že s postupujícím dnem, tam bude docela rušno. Je evidentní, že někteří barmani nedávali na školení pozor a nepoznají opilého člověka:-)

• zastávkou v Hyde Parku. Jídlo, pití, atrakce pro děti i pro dospělé. Mě nejvíce zaujal Happy Hank a jeho klobouk. Austrálie totiž není jen Sydney, jak si má tendenci většina místních myslet, ale taky ohromné území ve vnitrozemí, tzv. outback, které je výhradně zemědělské.

• značnou konzumací alkoholu. Sice je na většině věřejných míst zakázaná, ale každý si svůj způsob najde. Ať už zvolí okružní cestu po podnicích a nebo zabalí pivo do novin.
• na závěr dne slavnost v Darling Harbour. Proslov starosty: "buďme hrdí, že žijeme v té nejlepší části - myšlen Nový Jižní Wales, nejlepší země  - myšlena Austrálie, na světě. Tomu se říká nacionalismus na druhou:-). Proslov guvernátorky NSW - překvapení, že tuto pozici zastává žena a ještě ke všemu původem Libanonka. Nekonečná přehlídka lodí a ještě nekonečnější ukázka zásahu policie. Pak konečně, to na co tady 3 hodiny čekáme, ohňostroj. Půl hodiny světel, laserů, rachejtlí a hudby. Už chápu, proč průvodce píše, že Australané milují ohňostroje a umí je opravdu dobře. Nikdy jsem nic velkolepějšího neviděla.

Někdy byly ty projevy národní hrdosti až směšné, ale co Australanům nelze upřít, mají být na co pyšní a umějí to náležeti oslavit. Fascinující je, že slaví lidé všech ras a národností Austrálie je tu pro všechny, každý se může cítit Australanem. Nezbývá tedy něž Austrálii popřát, ať jí to ještě nějakou dobu vydrží.

VŠE CO JSTE CHTĚLI VĚDĚT O ŠKODLIVOSTI ALKOHOLU, A BÁLI JSTE SE ZEPTAT

Od minulé soboty se můžu pyšnit dalším ze zbytečných certifikátů (řadím na úroveň interního auditora ISO) v mém profesním životě. Mám vládou Nového Jižního Walesu požehnaný glejt na to, že jsem osobou oprávněnou podávat alkohol. Ne, že bych neměla v oblasti alkoholu nějaké ty zkušenosti, ale pravda, že jsem se vždy zaměřovala spíše na praxi.

Certifikát Responsible Service of Alcohol - RSA je naprostou nutností, když se chcete nechat v Austrálii zaměstnat v jakémkoliv podniku, kde se podává alkohol. Budu upřímná, jedná se o pouhou formalitu a způsob, jak z vás vytáhnout 120 AUD, ale nedá se nic dělat, zákon je zákon. Pro absolvování testu stačilo umět rychle hledat ve skriptech (použítí u testu dovoleno), spojit síly se sousedem (taktéž dovoleno) a nebo oboje (doporučeno).

• nikdy nesmíte nalévat opilému člověku - Jak poznáte opilého člověka: mluví nesrozumitelně, není schopen jít přímo, motá se, má problémy s koordinací končetin, rozlévá pití, činí vám návrhy sexuální povahy, ...pak je čas poslat ho domů, otázka, jak to udělat, patří patrně do jiného školení.
• v restauracích vám nepodají alkohol bez objednání jídla, pokud chcete jen pít, musíte do baru. Do jakého podniku vstupujete poznáte, dle licence vyvěšené - pozor, viditelně, u dveří.
• jak může provozovatel podniku přispět ke snížení škodlivých vlivů pití alkoholu - nepodněcovat k pití - je tu přísná regulace akcí "2 za cenu jednoho" a "happy hours", neprodávat celé lahve vína (nechápu, mě vždy více uškodilo srkání po 2 dc), každou hodinu zavřít alespoň na 10 min bar (asi, aby se hosté stihli dojít vyčůrat), ...
• doporučená dávka alkoholu pro ženu na 1 den - 100 ml vína - opravdu myslí 1dc, a ne jednu lahev?!
• 0,03 - 0,12 promile stav Euforie - tak teď jen vychytat to správné množství alkoholu, hned bude můj život růžovější, a má angličtina lepší:-)

5 hodin povídání o tom, proč nepodporovat pití mělo zcela očekávaný účinek. Došlo na koupi prvního australského vína (samozřejmě ve specilaizovaném licencovaném obchodě).

A jedna perlička na závěr. Kromě informací o škodlivosti pití nám lektorka poradila i pěkný bar na Manly. A pak věřte školitelům.