ANZAC DAY

Zase jeden lehce vzdělávací článek, někdy mi to prostě nedá.

Včera oslavila Austrálie další státní svátek tzv. ANZAC Day. Je to den, kdy Australané vzpomínají padlé ve všech válečných konfliktech, kterých se země zúčastnila.

Dne 25. 4. 1915 se nově formované australské a novozélandské jednotky (Australian and New Zealand Army Corbs – ANZAC) vylodily na pobřeží Gallipole. Aby se, samozřejmě na straně Dohody, zapojily do bojů 1. světové války. Pokud vám Gallipole stejně jako mě nic neříká, nemusíte zoufat nad svými znalostmi dějepisu. V Čechách známe tyto boje spíše jako bitvu o Dardanely.

Pro zájemce více na wiki http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Gallipoli

Ačkoliv boje skončily pro jednotky Dohody v lednu 1916 ústupem, a pro špatně vyzbrojené australské jednotky znamenaly ohromné ztráty (přes 8.000 padlých australských vojáků), byla a dodnes je tato bitva pro Australany velmi významná. Byl to totiž první válečný konflikt, do kterého se samostatný Australský stát zapojil. Bohužel nikdo tu v Austrálii netuší, že u založení Australského státu asistoval český velikán Jára Cimrman. A byl to právě on, kdo zvolil pro založení dobře zapamatovatelné datum 1. 1. 1901.

Zpět k Anzac Day. Hned roku 1916 bylo výročí vylodění slavnostně vzpomínáno v Londýně. Roku 1920 se 25. dubna uskutečnila v Austrálii vzpomínka na všech 60.000 padlých v bojích 1. sv. války a od roku 1927 je Anzac Day australským státním svátkem. Jak víme, historie pak přinesla další celosvětový válečný konflikt. Následovala australská účast v bojích ve Vietnamu a dnes se australští vojáci účastní operací v Afganistánu ( na základě nedávného rozhodnutí vlády budou staženy všechny jednotky do konce tohoto). Jak již bylo zmíněno, dnes je Anzac Day vzpomínkovým dnem na všechny padlé ve válečných konfliktech.

Oslavy probíhají v celé Austrálii podle stejného scénáře. Den začíná tzv. dawn service, mší za úsvitu. V Sydney začínala bohoslužba ve 4,30 ráno. Důvodem je, že i vylodění v Gallipoli začalo před úsvitem. Mše má pevně stanovený průběh (kopíruje se průběh bohoslužby z roku 1927). Během bohoslužby zazní na polnici Last Post (což je melodie, kterou mi skauti dobře známe jako večerku), následuje minuta ticha a recitace úryvku z básně, která byla uveřejněna už v roce 1914. Dnes je známá jako Lest we forget – Nezapomeňme.

They shall grow not old, as we that are left grow old.

Age shall not weary them, nor the years condemn.

At the going down of the sun and in the morning,

We will remember them.

Lest we forget.

Volný, ale opravdu volný překlad: 

Nezestárnou, nenechali jsme je zestárnout,

Věk je neunaví, ani roky neodsoudí,

Při západu slunce i ráno,

Budeme jich vzpomínat.

Nezapomeňme.

Samozřejmě se kladou věnce. Tradiční smuteční květinou je vlčí mák, protože ty prý kvetly kolem zákopů v době vylodění.

Osobně jsem kvůli práci nenašla sílu vstát takhle brzy, ale věřím, že bych byla velmi dojatá (to myslím bez sebemenší známky sarkasmu). Stačí mi shlédnout toto video a vhání mi to slzy do očí.

Po ranní mši následuje slavnostní armádní průvod městem. Kousíček jsem ho zahledla cestou do práce. Ale bohužel jsem neměla čas se zastavit a přes okolní dav nešlo ani nic fotit. Tak alespoň několik momentek z města.

Symbolický křížek za padlé

Hlavní tepna města, George St., pouze pro pěší

A pak již je čas jít to, jak jinak v Austrálii, náležitě zapít. Nejen naše hospoda tak celý den vřela a byla plná mužů, a samozřejmě i žen, v uniformách. Musím říci, že uniforma má zvláštní moc udělat téměř z každého chlapa fešáka (u těch žen to zase tak neplatí). Včera jsem těch uniforem viděla spoustu a zodpovědně prohlašuju, nejhezčí jsou námořníci. Oproti jiným dnům to byla příjemná změna, fotit se místo s asijskými turisty s australskými námořníkyJ

Ještě jedna pěkná světská tradice se váže k Anzac Day. Jedině během tohoto dne je povoleno oficiálně hrát (Australané mají totiž sklon nejen k pití, ale i ke gamblerství) jednoduchou hazardní hru „Two  - up“. To se hodí dvě mince do vzduchu a sází se na to, co padne. Tuhle hru hráli vojáci v zákopech u Gallipole, takže si jejich památku můžete připomenout i prohrou pár dolarů v některém z vyhlášených sydneyských pubů.

Ne všichni Australané samozřejmě slaví Anzac Day, pro mnoho z nich je to jen den volna (asi jako naše státní svátky pro většinu Čechů) a příležitost se napít. Ovšem třeba mše za svítání se jen v Sydney zúčastnilo cca 6.000 lidí a průvod městem sledovaly s nezbytou vlaječkou v ruce další tisíce.

Anzac Day je totiž nejen příležitost připomenout si padlé, ale také demonstrovat národní hrdost, a to si zase tak moc Australanů ujít nenechá.