JAK JSME HLEDALY BYDLENÍ

Dalo by se říci, že když opomene strašný nepořádek v kuchyni, menší nepořádek v koupelně, pravidelný rachot do pozdních nočních hodin, ztrácející se jídlo a mikropokojíček, nebylo nám zase na Manly tak zleJ Krásná terasa, nový nábytek, pračka, sušička, prací a čistící prostředky v ceně. A pro mě to nejlepší, pláž v pěší vzdálenosti.

Ovšem život není pláž. Život tady v Sydney je pro většinu našinců práce a škola. A práce, viz příslušné články, nakonec rozhodla o tom, že se přestěhujeme. Každodenní dojíždění a hlavně pozdní noční návraty nebyly nic příjemného. Vyhazování peněz za drahé jízdné a ztráta času. Ostatně čas jsou taky peníze. Takže jsme se rozhodly, přesunout si další kurz ve škole do její pobočky v centru a začaly hledat nový byt.

Požadavky pro předvýběr:

-       byt v pěší vzdálenosti od školy (max. 30 min)

-       pračka, sušička, neomezený internet

-       cena max. 180 dolarů osoba/týden, účty za energie, internet v ceně

-       dvoulůžkový pokoj, žádná další osoba s námi v pokoji

-       preferované dvě samostatné postele (máme k sobě sice s Luckou poslední měsíce blízko, ale všechno má své hranice)

-       max. 8 lidí v celém bytě

-       max. 4 lidi na jednu koupelnu

-       rozumný národností mix (ne čistě asijský nebo brazilský byt)

-       volné od začátku dubna

První návštěva vyhlédnutého bytu ukázala, že bude potřeba požadavky trochu upravit. Přidaly jsme tedy:

-       nikdo nebydlí v obývacím pokoji (v době naší návštěvy spal na gauči člověk, který obýval obývákJ)

-       nikdo nebydlí ve vestavěné šatně (i kdyby se tam nakrásně vešla celá matrace)

-       Chinatown nebude to správné místo na hledání bytu

Následné návštěvy už nebyly tak odstrašující, ale poučily nás ještě o následujícím:

-       to že se po telefonu člověk dozví, že nikdo nebydlí v obýváku, neznamená, že někdo nebydlí na zasklené lodžii přístupné z obýváku nebo za přepážkou z banánových krabic

-       je potřeba se zeptat, jestli každá z nás dostane vlastní klíč

-       i v luxusní bytové rezidenci se může nacházet naprosto příšerně zabordelený „baťůžkářský byt“,  nacpaný po strop postelemi a se vstupními dveřmi olepenými izolepou, aby se nezavíraly (kdo by se tahal s klíčem)

Musím říci, že ke konci už to bylo trochu zoufalé. Přesto jsme se nenechaly zdolat a bavily se alespoň čtením mezi řádky inzerátů. Níže pár ukázek, jak se správně zorientovat mezi nabídkami bytů, abyste nedělali stejné chyby jako myJ

Tohle je tak levné, že patrně bydlí někdo nejen v obýváku, na lodžii a ve vestavěné šatně, ale i ve spodních skříňkách kuchyňské linky. Velmi pravděpodobně asijský byt

Zde patrněbydlí v jedné místnosti majitel/nájemce (soudě dle promyšlené výzdoby bytu), který si tímto vydělává na nájem. To je běžné a naše domácí to dělá stejně. Zádrhel bych opět viděla v nízké ceně a ve slovíčku shareroom = hodně lidí v jednom pokoji. Což následně zcela vylučuje tidy a pravděpodobně i clean.

Podezřele nízká cena na to, že byt je v úplném centru, „Short term welcome“ = jasně baťůžkážský byt, tzn. byt, kdy majitel bydlí někde hodně daleko od té hrůzy, a jen pravidelně kasíruje nájem. Čekejte 4 až 6 lidí v jedné místnosti na patrových postelích, nepořádek, rachot a neustále se měnící spolubydlící.

Nakonec se vše v dobré obrátilo. A my už 14 dní bydlíme na nové adrese. Jsme 4 na poměrně velký mezonetový byt, máme s Luckou koupelnu pro sebe, byt je tak klidný, že by se tam člověk bál, spolubydlící potkáváme příležitostně a okolí je přímo parádní. Slečna domácí je z Indie. Samozřejmě není to bydlení snů. Byt by rozhodně snesl generální úklid, neškodilo by vymalovat, no a nějaký lepší nábytek by taky nebyl od věci. Ovšem v rámci toho na co se nám dostává za výše uvedených požadavků a finančních možností, jsme si výrazně polepšily.

Zatím se neobjevily žádné vážnější problémy, a tak lze za hlavní komplikace považovat tyto okolnosti:

1)    Celý byt je plný naftalínových kuliček. Přesvědčila jsem sama sebe, že to je jen kvůli molům a švábům, a ne kvůli štěnicím, na které je prý naftalín taky určen. Všechny kuličky z našeho pokoje nahradila přijatelnějším odpuzovačem proti molům a jako pojistku zakoupila i pár návnad na šváby (a stejně se následující den, hned jeden promenádoval po pokoji, asi nečetl návod, kam má jít a co sežrat).

2)    Máme nařízeno prát pouze na studenou vodu, což jak všichni víme, moc nefunguje. Slečna domácí tvrdí, že je to kvůli tomu, že praní na vyšší teploty rozbíjí pračku. My si naopak myslíme, že je to tím, že je poněkud spořivá. Takže jsme přešly na tzv. guerilla washing, a troufale pereme na 30 někdy dokonce na 40. Pračka zatím funguje, i když pravda, včera ráno poprvé zastávkovala…

3)    Zatím to komplikace není, ale dá se očekávat, že brzy bude. V celém bytě není topení a tím pádem v něm v zimě, bude pěkná zima.

Další drobnosti (jako třeba upadlou sprchu a mírný nepořádek ve společných prostorách) prostě neřešíme (nebo se alespoň snažíme, teď mluvím hlavně za sebe, neřešitJ).

Já pevně věřím, že tohle je má poslední štace v Sydney. Pak už bych se ráda stěhovala zpět do Čech.