BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE II.

Na slibované pokračování článku o problémech při hledání práce, došlo podstatně později, než jsem čekala, a to kvůli tomu, že jsem tu práci našla. Tolik vtip na začátek a teď k mé profesní kariéře tady v Sydney.

Zcela překvapivě jsem svoje působení na australském pracovním trhu zahájila, jako samostatná podnikatelka. Po mnoha neúspěšných pokusech s hledáním práce, jsem se rozhodla uveřejnit inzerát jako uklízečka. S tím, že má kvalifikace zahrnuje i hlídání dětí a venčení psů nebo různé kombinace výše uvedenéhoJ Abych to shrnula, ozvala se mi jedna paní, která hledala hospodyni na plný úvazek (při škole nemožné), další chtěla, abych jí zajela na dvě hoďky přes celé město vyžehlit (i při mé zoufalé situaci  - nerentabilní) a pak nějaký úchyl, kterého zajímalo hlavně kolik mi a kdy se k němu můžu nastěhovat.

Pak, když už jsem na inzerát skoro zapomněla, se mi ozval mladý muž, že se s přítelkyní stěhují do nového bytu a potřebují ho uklidit. Tak jsem na to kývla, domluvily jsme si hodinou sazbu 18 dolarů a já jela obratem do City uklízet. Tam se ukázalo, že jsem se neměla s požadovanou mzdou držet tak při zemi. Žádné skromný první byteček. Mladý pár se stěhoval z apartmánu v 29. patře mrakodrapu v City do apartmánu v posledním 42. patře toho samého domu. Jejich nový byteček zahrnoval obrovský obývací pokoj a 3 ložnice se třemi koupelnami. Celou dobu, co jsem tam gruntovala, mi vrtalo hlavou, k čemu jim budu ty další dvě ložnice. Moje zaměstnavatelka Natalie byla zcela určitě mladší než já, mírně odměřená, marketingová manažerka. Jestli se všechny mají takhle dobře, měla bych přemýšlet o změně kariéry.

Tam nahoře, tři balkonky uprostřed

Obýváček

Nakonec jsem k ní jela ještě jednou, to jsem strávila 3 hodiny žehlením oblečení všech možných vyhlášených značek. A pak si mě pozvala na úklid svého původního bytu (malý obývák a jen 2 ložnice a 2 koupelny – takže jsem pochopila, že museli do většíhoJ). Tam jsem měla čest s její matkou. A to byl zážitek. Paní matinka se mnou mluvila jako s pologramotnou osobou, důkladně mi vysvětlovala, jak uklízet to, či ono, aby to následně po mě opravovala, jako špatně provedené. Pak se mi dostalo školení ve stylu, toto je vysavač a používá se tak a tak. Po tomto poslední zážitku mi nějak nevadilo, že se Natálie již neozvala.

Nemusím zdůrazňovat, že platby probíhaly z ruky do ruky, takže jsem se rázem stala účastnicí černého pracovního trhu.

Ve stejnou dobu, jako jsem docházela k Natálii, jsem prošla výběrovým řízením na pozici v úklidové firmě specializované na úklid bytů a domů. Pohovor, kde jsem měla odpovídat na otázky, proč chci dělat zrovna tuto práci a jaké jsou mé pozitivní vlastnosti mě upřímně a nefalšovaně pobavil. Ovšem nebyl čas na legraci, takže jsem vše důkladně zvážila a odpověděla podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Majitelka firmy Yolanda se jevila jako sympatická osoba, nabízená hodinová mzda byla 20 dolarů a slíbený počet hodin na týden 30. Takže jsem se rozhodla, že bych změnila školu na večerní, a práci s potěším přijala. Samozřejmostí bylo, že absolvuji jeden den práce zadarmo v rámci tzv. trailu.

Pracovní uniforma pro MOP Industries

Na památku:-)

Yolandu zvláště zaujalo, že umím řídit auto a manuální převodovkou. Moje připomínky, že ale neumím jezdit vlevo, odbyla konstatováním, že se to naučím rychle. Nezbývalo než jí věřit.

Další požadavek byl na zřízení si místní obdoby živnostenského listu. Tady bych ráda zdůraznila, že to zabralo 15min klikání na počítači (a to ještě jen proto, že mi to čtení v AJ přece jen chvíli trvá), okamžitě jsem získala živnostenské oprávnění, jeho originál dorazil do týdne poštou. Zní to jako sci-fi, ale přísahám, že je to pravdaJ.

Tím ale pozitivní zkušenosti v souvislosti s Yolandou a prací pro její firmu MOP Industries končí. Po prvním dnu práce zadarmo, následoval druhý, že prý je to jiný tip úklidu, který se musím taky naučit. Pak došlo na řízení auta. Samotné řízení nebylo to tak strašné, jak jsem se bála. Jen jsem stále hledala řadicí páku tam, kde už byly dveře ven a občas měla tendenci odbočovat do protisměru. Problém byl ale v tom, že se Yolanda zapomněla u pohovoru zmínit, že hledá někoho hlavně na ježdění autem za různými byty. A pak takovou drobnost, že čas v autě se neplatí. Placený je jen samotný úklid. Začala jsem tušit, že tady bude zakopaný pes, takže jsem využila nabídky jednoho známého z Čech, který mě dohodil pohovor se svou šéfkou v další úklidové firmě. Tentokrát specializované na úklid kanceláří.  

Na den, kdy jsem tam šla na pohovor hned tak nezapomenu. Pohovor byl v sedm ráno (ano opravdu 7,00), z domu jsem vyrazila ještě za tmy a strašného lijáku. S vědomím, že pokud bych tenhle nový úklid dostala, budu vstávat každý den ještě dříve, protože to byla práce od 6,00 – 10,00. Lilo jako z konve, pohovor byl o poznání formálnější než minule. Paní majitelka firmy byla dosti nepříjemná osoba, ale na tohle jsem byla upozorněna dopředu. Na druhou stranu se od začátku mluvilo narovinu o hodinových sazbách, náplni práce, pracovní smlouvě a podobných náležitostech. Cestou do práce k Yolandě jsem přemýšlela, jako zběsilá, co mám dělat a jakou práci si mám nechat/ vybrat. Kde jsou pro a proti, jak neudělat chybu, abych nakonec nebyla bez práce vůbec. Musím říct, že jestli jsem si přijela do Austrálie vyčistit hlavu, tak podobné chvilky k tomu zrovna nepomáhají.

Nakonec tomu pomohl první opravdový ostrý pracovní den pro Yolandu. Celý pátek jsme jezdily s kolegyní po zakázkách. Přestože jsme nemusely hledat cestu, protože jsme sledovaly auto jiné kolegyně, strávily jsme v součtu 5 hodin řízením a 3 hodiny placeným úklidem. Netřeba zdůrazňovat, že tohle se nám moc nevyplatilo. Po tomto zážitku bylo jasno, kývla jsem na úklid kanceláří a domluvila se na trailu (jak jinak zadarmo na příští středu). Ovšem pocit uspokojení z učiněného rozhodnutí se nedostavilL

Budu vstávat ve čtyři, pracovat do deseti, do školy budu chodit večer (večerní kurs je kratší než mám předplacený), do školy budu muset dojíždět na Manly (žádná úspora za jízdenky) a ještě mi bylo garantováno jen 20 hodin práce, což znamenalo výdělek jen na přežití, rozhodně ne žádné úspory….

Abych na závěr shrnula své působení pro MOP Industries:

-       Pracovala jsem a to to opravdu tvrdě celé tři dny zadarmo (majitelka mi překvapivě nenabídla po mém oznámení ani proplacení mého posledního dne)

-       Řídila jsem auto v levosměrném provozu a projela s ním i úplným centrem města, i po Harbour bridgeJ

-       Navštívila jsem opravdu luxusní a krásné byty a domy

-       Naučila se lecos o úklidových prostředcích a neocenitelné triky na úklid

-       Naučila se vyptat se opravdu podrobně na všechny náležitosti pracovního poměru (už bylo na čase, personalistkoJ)

= jedna poučná životní zkušenost s příznakem - neopakovat

Jak to všechno dopadlo, všichni víte, ale myslím, že si Bavoři zaslouží vlastní kapitoluJ. Takže pokračování příště.

Tento článek jsem pro vás napsala během dvou přestávek v práci na svém oblíbeném místě v Sydney