BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE III.

Dozrál čas na další pokračování vašeho oblíbeného seriálu „Bez práce nejsou koláče“. Pevně věřím, že zaujal hlavně námětem ze života a vybroušeným stylem, a ne pouze na základě staré známé pravdy, že cizí neštěstí vždycky potěšíJ

V posledním díle jsem končila tím, že mám domluvený trail jako ranní uklízečka kanceláří, Na trail jsem se měla dostavit ve středu 7.3.2012 ráno. V pondělí mě cestou na pláž (nezaměstnanost měla i své světlé stránky) zastihl telefonát z německé pivnice Löwenbräu, kde jsem zhruba před měsícem nechala své CV, a pak se tam 2x bez úspěchu byla ptát, zda mají volno. Nabídka zněla, přijít v úterý večer na trail, nezaváhala jsem ani chvíli. Podmínkou bylo dostavit se s černými botami, bílými ponožkami, zapalovačem, propiskou a číšnickým otvírákem. Musela jsem tedy zakoupit černé baleríny a bílé ponožky, ukrást spolubydlícím zapalovač a vypůjčit si od nich ten správný otvírák. Úterý dopoledne jsem pak strávila teoretickým nácvikem jeho používání (na Youtube najdete opravdu všechno). Praktický nácvik by mě vyšel dost draho, protože s korkem tu koupíte jen opravdu hodně drahá vína a to ještě ta evropská.

Během trailu jsem se nejprve dověděla, kde máme únikové východyJ, teď už vím, co mi tím naznačovali. Pak došlo na stručné seznámení s provozem pivnice a pak jsem se zařadila do provozu. Dostala mě na starosti kolegyně a ukázalo se, že mluvíme stejnou řečí, takže to bylo o něco příjemnější. Po 3 hodinách jsem byla naprosto vyčerpaná, vystresovaná, politá (naštěstí sama a ne zákazník), ale hlavně zaměstnaná. Hurá!!! Poprvé v Austrálii jsem tu taky dostala papír nadepsaný pracovní smlouva, vyplnila nástupní dokumenty a materiály k samostudiu (manuál, jídelní a nápojový lístek a hlavně plány s čísly stolů). A jako bonus jsem se dověděla, že mám ke každé směně nárok na staff meal, takže jsem si okamžitě dala řízek s hranolky. První pořádné jídlo od příjezdu, žádné těstoviny, žádný toustový chleba. Jo a na ten otvírák nedošloJ

Přímý vstup na http://www.lowenbrau.com.au/

Zbývalo vyřešit otázku co naplánovanou kariérou v úklidové firmě. Abych si mohla být jistá, že se rozhoduji na základě maximálního množství informací, rozhodla jsem se absolvovat domluvený trail. Už ranní vstávání lehce po čtvrté mi ukázalo, že tohle nebude práce pro mě. Následně jsem zjistila, že objem práce, který moje předchůdkyně zvládala za 4 hodiny, by mně na začátku sebrala hodin minimálně 6. Byl to pěkný hukot 4 patra kancelářské budovy, nekonečné množství informací, co se čistí kdy, kdy se kde vyměňuje jaký papír a náplň, na co se smí, a nesmí používat daný čistící prostředek, a pak taky v každém patře pěkná řádka záchodů ke každodennímu pulírování. Po zralé úvaze nad ranní kávou v sousední kavárně a zvážení všech pro a proti, jsem se rozhodla pro kariéru u piva.

Pro šťouraly, výše uvedené kalkulace byly čistě odhad. Takže nereflektují dnešní situaci:-)

Později se ukázalo, že jsem se rozhodla správně. Doufám, že nebudu mít důvod tento názor změnit

• vydělám si více peněz (můžu směle prohlásit, že v Austrálii pracuju opravdu jen pro peníze, takže to musím zmínit na prvním místě)
• mám možnost popovídat s lidmi (tedy ne, že by vždy bylo o co stát), mám zdarma jídlo (i když řízek už po dvou měsících nemůžu pomalu ani vidět)
• můžu chodit do pořádného kurzu na AJ (žádný večerní rychlo kurz)
• po každé večerní směně si můžu dát staff drinkJ

Jak jsem se seznamovala s životem v Löwenbräu si povíme zase někdy příště.