Sliby se mají plnit, i kdyby na to splnění mělo dojít s jistou časovou
prodlevouJ. A tak tímto a následujícími články
plním slib, který jsem někdy v půlce května dala Pavlovi, alias Bíbrovi,
autorovi blogu www.zivotnabali.cz
Pavla jsem našla čistě náhodou ve virtuálním světě a oslovila ho s prosbou
o cestovatelské typy. On neváhal a poskytl mi mnoho neocenitelných rad, které
jsem pak na Bali bezezbytku zužitkovala. Na revanž jsem mu tehdy přislíbila
článek o mé cestě. Pravda, trvalo to dlouho, ale zase je to i s úroky:-)
Fakta úvodem
Termín cesty: 25.7. – 3.8.2012 tedy v plné sezóně. Termín jsem
vzhledem ke své cestě po Austrálii nemohla měnit. Ovšem příště bych dala
přednost méně exponovanému času..
Přílet: na letiště Denpasar letem z australského Darwinu
Trasa: Sanur – Munduk – Amed – Tirta Gannga – okolí Candidasha - Sanur.
Trasu jsem předem příliš neplánovala, nějaké typy na zajímavá místa mi poskytl
Pavel, něco jsem načerpala z průvodce Lonely Planet.
Itinerář tak měl před
příletem jen velmi hrubé obrysy, jistý byl jen začátek trasy v Sanuru, kde
jsem si také dopředu rezervovala první dvě noci v hotelu. Konečnou trasu mého
výletu ovlivnily kromě výše jmenovaného také debaty s místními, jejichž
doporučení se mi nakonec opravdu osvědčila.
Cestovala jsem sama.
Pohyb po ostrově: vypůjčeným vozem Toyota Avis. Hrozná obluda, ale
nesehnala jsem na potřebnou dobu menší auto.
Ubytování: vždy domlouvané až na místě. Bydlela jsem v Home Stay nebo
hotýlcích různých kategorií, ovšem vždy pěkně a za rozumnou cenu.
Jídlo: pouze a jedině restaurace a jídelny různých kategorií a úrovní.
V supermarketu jsem byla všehovšudy 3x, a pouze pro pitnou vodu a pivo.
Bezpečnost: za celou dobu pobytu jsem se jako samotná ženská neměla důvod
bát. Ať už ve větších městech, malých vesničkách nebo v horách. Informace
o tom, že ostrov je bezpečný, můžu beze zbytku potvrdit. Pravda, že jsem se
vyhnula největším turistickým letoviskům, kde bují noční život. Ale tam to
nebude o nic horší než v noci třeba v Praze.
Žádné komentáře:
Okomentovat